Očista dočista, aneb když vám rupne v kouli a uklízíte od rána do večera


Máte to taky někdy tak, že vás najednou chytne vlna, že chcete doma všechno vyčistit, přeorganizovat?


Už zase to na mně přišlo! Celodenní úklid! 

Říkám tomu totální debordelizace. V uklizeném bytě se cítím v pohodě. Úklid mi dokonce pomáhá s mou nervozitou. Někdy, když mám dokončit práci na notebooku, odsunu to, protože NEJDŘÍV MUSÍ BÝT UKLIZENO. Pak prokrastinuju - uklízím namísto tvoření. Sakra! Takže je vždy lepší dávat věci na svoje místo, jak říká maminka. Zbavovat se nepořádku.

Včera jsem to rozjela ve velkém! Všechno oblečení šlo ven na obrovskou hormadu. Umyla jsem všechny skříňě. I nahoře, tam, kde nikdo nevidí. S každým kyblíkem špinavé vody jsem stoupala k výšinám jak urputný maratonec zdolávající poslední vysokou horu. Vytřídila jsem věci k darování, udělala hromádku "vyházet"!  V jednu chvíli to fakt vypadalo, jako když mi v bytě bouchla nálož dynamitu.

Nedokážu popsat ten úžasný pocit, se kterým jsem házela dobře promyšlené ponechat či zbavit se věci do energie"VYHODIT".

Mezi tím jsem čistila koupelnu, bělila spáry, prala prádlo, vytřídila celou skříň s fochy a šuplíky v předsíni. S pocitem hladu jsem si uvařila silnou polévku a zásobila jsem své tělo extrémním přívalem čisté vody a bylinkových čajů. Běhala jsem s čistým prádlem na voňavou a vyhřátou půdu. Bylo dusno a tak jsem si dopřávala nesčetněkrát studenou sprchu. Poslouchala jsem audio přednášky z youtube.

Nechávala proudit svou hlavou léčivá slova. Říkala jsem si, že vše stihnu a že mám dostatek času.

Celý den pomalu plynul a já vnímala postupující únavu a proměnu prostoru. Hromádky se přesouvaly z místností ke vstupním dveřím. Z nepořádku a chaosu, kdy kopce věcí naházené páté přes deváté znovu našly svoje místo. Nebo nenašly. Rozhodovala jsem to já. Od začátku do konce.

A pak!Konečně!

Vyhodila jsem všechny liché ponožky (což stále nedokážu pochopit) trička s flekama, prázdné obaly od krémů, drobnosti co k ničemu nepatří (a nechápu proč je nevyhazuju hned?) televizní anténu, sklo, plast a kartony a krabice do popelnice. Mé ruce unesly všechny čtyři tašky najednou a jednu obří, která poputuje na chatu.

Co bylo důležité? Nikdo mi do toho nekecal! Byla jsem na to úplně sama!

Postupně se z toho chaosu začala tvořit harmonie. Vynesla jsem čtyři tašky nepotřebných a zbytečných věcí. Jako vítěz dobíhající svou tisícátou olympiádu jsem si zase stoupla na svůj stupínek slávy.

Otevřenými okny večer za tmy do bytu proudil vzduch. Prostor se zvětšil, rozsvítil. Z koutů bytu se různě linuly vůně čistoty a obnovení. Můj byt byl čistý a s ním i moje hlava. Ze všech šuplíků zmizel nános prachu. Získala jsem absolutní kontrolu a přehled nad vším, co mám. Cítila jsem se unavená, ale spokojená a silná.

Stalo se to v mém prostoru a zároveň i v mé hlavě. Pocit vlády. Mít kolem sebe jen to, co používám, to, co mi něco připomíná to, co mně těší.  Poslouží mi. Víme, že nemá cenu shromažďovat věci, které se k ničemu nehodí. Přes to, to děláme. Stejné je to s myšlenkami.

To, co používáme, to i žijeme. Pokud vás to baví, zkuste si někdy udělat totálně uklízecí den. Pusťte si oblíbenou hudbu a vzhůru do toho. Uvidíte, jak se vám vyčistí hlava a zvedne se vám nálada!

Přeji Vám krásné dny a ať máte kolem sebe, i v sobě pořádek.

Tak zase někdy čáo,

Martina

 

 

 

 

E-book zdarma

Jak si udržet pevné zdraví. Váš průvodce a rádce spokojeným životem.