Na pět kilo nahoře ti stačej fakt jen tři měsíce


Nezapnu ty džíny, který mi ještě minulej rok byly! Tam, kde moje letní kraťasy volně plandaly kolem stehýnek je najednou upnutej tunýlek.


Jak je možný, že moje tělo tloustne?

Asi ve 33 letech jsem se začala teprve pravidelně hýbat ve fitku. Do té doby jsem byla vcelku hubená a asi nikdy nebudu nikdy ani plnoštíhlá. Hubená, ale taky nejsem, protože nedávno, jsem se potkala s mojí kamarádkou, které je taky přes čtyřicet a slintala jsem nad její postavou.

Její velikost kraťasů je pěkných 28. No a to jsem neměla ani ve dvaceti, maximálně tak velikost 29. Připadala jsem si vedle ní jako slon. SLON! Chápete to?

:)

Tak půjdu s kůží na trh, jo?

12. března, když začalo omezení s koronou:) jsem přestala úplně cvičit. Do tý doby jsem měla cca 9 - 10 tréninků týdně. To znamená, že cca desetkrát týdně, jsem cca 50 - 55 minut cvičila. Někdy méně, někdy více. Naučila jsem se poslouchat svoje tělo a tak jsou moje tréninky pro mně někdy silové, někdy víc cardio a někdy, někdy je to prostě lážo plážo.

Titulek ve fitness magazínu " Někdy jedu takovej trénink až z toho zvracím" mne opravdu neoslňuje. Naopak. Říkám si, že co je to za přístup k tělu, když mu dám takovou čočku až bych se pozvracela? Odporem? Únavou? To tedy rozhodně není můj styl.

No půjdu ale k věci. V podstatě je to každého věc, co od toho čeká. 1. června jsem začala zpátky vést svoje tréninky. Váha nekompromisně ukazovala 75,6 kg. Dost šílený. Tedy, celou dobu jsem si myslela, že ta váha váží o dvě kila víc. To mně tedy hodně uklidňovalo. (hahaha) je fakt, že přes celou tu pauzu, jsem nebyla schopná, ochotná a ready cokoli cvičit. Pár let praxe vedení tréninku najednou přelezlo přes mou hlavu a ne a ne se odrazit. Ani výkon, ani chuť, ani smysl, prostě NIC!

Neaktivita na sebe nedala dlouho čekat. Během těch tří měsíců jsem nabrala opravdu pěkný panděro. A stehýýýnka. A bůčánky. A madýlka. Kamarádky mně utěšovaly:"ty tvoje špeky bych chtěla mít!"

Jenže já vám chci říct ještě úplně něco jinýho. Já jsem znovu začala cvičit a lehce jsem nasadila Keto-přístup. Minimálně sacharidů, hodně bílkovin, hodně zeleniny.  Myslela jsem si že za týden budu mít pokoj a zase natáhnu ty svý letní kraťasy. Prdlajs.

Mění se mi postava. Není mi dvacet. (ne?) (hahaha) Cítím se ale tak! To je důležitý.

A teď to nejdůležitější. Po třech měsících se moje tělo dostalo zase tam, kde ho potřebuju mít. Stále ale odhaduju, že když mám blbou náladu, když se na sebe nedokážu usmát do zrcadla, vidím se úplně jinak, než jaká doopravdy jsem.

Aneb, když je blbá hlava, trpí celý tělo. Nedá se stále jet na Keto dietě. Nedá se jen hubnout a sledovat váhu. Stejně si musíme uvědomit, že kila nelezou nahoru jen tak, z ničeho. No ze vzduchu se netloustne. Že zázraky se nedějí. Že možná na chvíli pomůžou pilule (nic neberu), ale když se tělo nehýbe, stejně se kila vrátí. Vím, ano, hormony, poruchy a nemoce. Mně ale nikdo nevymluví, že když se prostě nehýbete, tak tělo prosperuje. Prostě ne a ne a ne. Vidím to kolem sebe XXL let. Nepohyb, neaktivita, to je prostě problém pro celý tělo.

No a co tedy? Je to o pravidelnosti, sebepéči. Hýbat se, chodit, plavat, tancovat. Co jsem ale hodně změnila?

Že nemusím. Že ale CHCI. Protože mezi tím musím a CHCI  je fakt velkej rozdíl. Vím, všichni běháme pro medajle, běháme za dobrou věc. Jenže já v tom vidím i něco jinýho. My jsme strašně zpohodlněli a zpychli, jako společnost. My se už zaměřujeme jen na to, mít to co nejkomfortnější a nejlepší. My už tak nějak musíme študovat, jak budovat společně.

Takže vám přeju, ať taky jako já "nežerete" tři měsíce v kuse nesmysly tak, jako jsem je jedla já a nemusíte pak běhat jak šílený a nevyhazujete džíny do popelnice :)

Tak zase někdy čáo,

Martina

 

 

E-book zdarma

Jak si udržet pevné zdraví. Váš průvodce a rádce spokojeným životem.