Zdá se vám nesmysl, že by za pouhé 3 měsíce mohlo vaše tělo nabrat 5kg navíc? Ujišťuji vás, že všudypřítomný stres, situace v rodině, partner, ale i nesprávný způsob myšlení může ovlivnit náš metabolismus. "Ztloustla jsem" je noční můra všech žen. V tomto článku se dozvíte, jak se takové nepříjemnosti dá předcházet.

Jak je možné, že naše tělo z ničeho nic ztloustne?

Když provádím diagnostiku se svými klienty téměř pravidelně se dozvídám, že o zdravé stravě vědí všechno. Mnoho žen mi říká, že jedí správně, jídlo si kontrolují, nepřejídají se. Zamyslela jsem se nad tím, kde se tedy děje chyba a proč musí spousta žen řešit svou váhu, když se jim zdá, že všechno dělají správně? Tenhle článek je pro ženy, které se necítí spokojené se svým tělem a chtěly by zažít nějakou novou změnu k lepšímu.

Bohužel, tloustnutí se nevyhýbá nikomu ani mně :) Možná si říkáte, že žádná trenérka vpřeci nemůže ztloustnout, ale věřte mi, mých běžných 67kg je +8 kg. No a co.  Je tu někdo, kdo fakt nidky neřeší problém s váhou? Chci se s vámi tedy podělit o svou zkušenost. Chci vás milé ženy "podržet", protože v tom opravdu nejste sami, pokud tohle řešíte.

Pravidelný pohyb ve fitku jsem poznala až když mi bylo kolem třiceti. Do té doby jsem byla štíhlá. V pohybu jsem byla aktivní od mládí.  Nedávno, jsem se potkala s mojí kamarádkou, které je taky více přes čtyřicet a udivovala jsem se nad její postavou. Hubená tedy úplně nejsem. Co mne utěšuje, je to, že jsem fakt byla. (smích)

Velikost kamarádčiných kraťasů je pěkných 28. No a to jsem neměla ani ve dvaceti, maximálně tak velikost 29. Připadala jsem si vedle ní jako slon. SLON! Chápete to? (smích)

Tak já milé dámy půjdu s kůží na trh, jo?

12. března 2020, když začalo omezení jsem přestala úplně cvičit. Do tý doby jsem měla cca 9 - 10 tréninků týdně. To znamená, že cca desetkrát týdně, jsem cca 50 - 55 minut cvičila. Někdy méně, někdy více. Naučila jsem se poslouchat svoje tělo. Moje tréninky byly někdy silové, někdy cardio a někdy, někdy prostě lážo plážo. Čím jsem byla starší, tím se mi chtělo méně makat! Hrůza.

Titulek ve fitness magazínu " Někdy jedu takovej trénink až z toho zvracím" mne opravdu neoslňoval a věřte mi, že se to opravdu děje. Říkala jse si, že co je to za přístup k tělu, když mu dám takovou čočku? To tedy rozhodně nebyl a nebude můj styl.

No půjdu ale k věci. V podstatě je to každého věc, co od svého těla čeká. 1. června jsem začala zpátky vést svoje tréninky. Váha nekompromisně ukazovala 75,6 kg. Dost šílený. Tedy, celou dobu jsem si myslela, že ta váha váží o dvě kila víc. To mně tedy hodně uklidňovalo. (hahaha) je fakt, že přes celou tu pauzu, jsem nebyla schopná, ochotná a ready cokoli cvičit. Pár let praxe vedení tréninku najednou přelezlo přes mou hlavu a ne a ne se odrazit. Ani výkon, ani chuť, ani smysl, prostě NIC!

Neaktivita na sebe nedala dlouho čekat. Během těch tří měsíců jsem fakt dost nabrala. Kamarádky mě utěšovaly:"ty tvoje špeky bych chtěla mít!"

Jenže já vám mé milé chci říct ještě úplně něco jiného. Znovu jsem začala cvičit a lehce jsem nasadila Keto-přístup. Minimálně sacharidů, hodně bílkovin, hodně zeleniny.  Myslela jsem si že za týden budu mít pokoj a zase natáhnu ty svý letní kraťasy. Prdlajs. Tak to fungovalo dřív. Letos jsem houpla do padesátky.

Mění se mi postava. Není mi dvacet. (ne?) (hahaha) Cítím se ale tak! To je důležitý.

A teď to nejdůležitější. Já jsem PROMĚNILA MYŠLENÍ A PRIORITY.  Stále na sobě odhaduju, že když mám špatnou náladu, když se na sebe nedokážu usmát do zrcadla, vidím se úplně jinak, než jaká doopravdy jsem.

Nedá se stále jet na Keto dietě. Nedá se v životě jen hubnout a sledovat váhu, pokud chcete normálně žít. Ze vzduchu se netloustne. Že zázraky se nedějí. Že možná na chvíli pomůžou nějaké hubnoucí pilule.

No a co tedy dělat? Je to o pravidelnosti, sebepéči. Hýbat se, chodit, plavat, tancovat. Hlavně my ženy bychom měly tancovat. Nejvíc je ale to, jak o sobě smýšlíme. Co jsem tedy hodně změnila?

Že nemusím,  ale CHCI. Protože mezi tím musím a CHCI  je velký rozdíl. Zkuste nepěstovat extrémy. Opravdu vím, o čem mluvím. Dokážu se 14 dní hlídat a pak se mi zase spustí lavina jezení čehokoli. Všechno je to v hlavě. Co vnímám jako nejdůležitější, je mít SVŮJ NÁBOJ PRO ŽIVOT. Vidět smysl v tom, co dělám a rozhodovat se jen pro sebe. Ta sebe-podpora je neskutečně důležitá.

Když máme sebepodporu na prvním místě, samotný život nás vede k tomu vybírat si a dělat pro sebe rozhodnutí správně. Nesmíte se ohlížet na nikoho, na partnera, na rodinu, na kamarádky, co vás nutí pít, nebo jíst. Chce to opravdu pevnou vůli. Protože nakupováním kurzů a programů to nevyřešíte, pokud je nedodržujete...

Takže vám přeji, ať taky jako já "nepapáte" tři měsíce (nebo 3 roky)  v kuse nesmysly tak, jako jsem je jedla já a nemusíte pak běhat jak šílený a nevyhazujete džíny do popelnice :)

Tak zase někdy ahoj,

Martina